DVA ROKY PO SOBĚ BEZ SEMIFINÁLE

Do třetího zápasu se Savnnahem jsme nastupovali s odhodláním probojovat se mezi elitní čtveřici týmů. Zápas začal velmi opatrně, bohužel jsme ale nebyli schopni zasypat branku soupeře před domluvenou střelbou. To soupeř byl aktivnější a dostal se díky dvěma brankám do vedení 2:0. Na začátku druhé půle jsme pak opět inkasovali a vypadalo to, že je po zápase. Dokázali jsme se ale neuvěřitelně zvednout a pár vteřin po soupeřově třetí brance snížil Ury na 1:3. Pak jsme Savannah zatlačili a po chbyě jejich útočníka asi 4 minuty před koncem Uráč vyrovnal a dodal nám tak síly do následného tlaku. Ten bohužel nepřišel, protože jsme se dvakrát nechali naprosto zybtečně vyloučit (nejdřív Ury a pak Korty). Ve čtyřech hráčích jsme pak neměli možnost vyrovnat a sezóna pro nás bohužel opět po roce skončila už ve čtvrtfinále. Jaké jsou dojmy? Poslední zápas sezóny od nás nebyl takový, jaký by měl být. V sérii jsme ale byli více než vyrovnaným soupeřem jasnému favoritovi, který svůj strach z nás deklaroval tím, že do branky vždy poslal Mušáka a ne mladého Marečka. Každopádně jsme pomalu, ale jistě vypadli z nejužšího okruhu favoritů na titul, to si prostě musíme přiznat. Je potřeba se zamyslet, jak s tímto týmem dál (stejný problém jsme řišili už loni). Myslím si, že naše výkony zůstaly za očekáváním, že máme na víc. Ale taky je potřeba, abychom konečně na trenálech začli makat a chodili na ně co nejpoctvivěji, a ne že se budeme omlouvat z účasti na trenálu kvůli kde jaké kravině. Trenál musí být na prvním místě, bez toho to nepůjde. Jsem rád, že do týmu zapadly nové tváře, snad se naši mladí kluci letos otrkali a příští rok od nich uvidíme ještě lepší výkon, věřím tomu. Všem hráčům děkuji za sezónu, i když pořád převládá zklamání, musím říct, že ze čtvrtfinálové série a z našich výkonů mám celkem dobrý pocit.